Ne, že bych tedy měl obrnu nebo uměl jezdit na koni, to vůbec. Nabízí se ale přímá paralela s mým letošním běháním. Místo toho, abych na začátku zimní připravy nasadil k útoku na loňskou skvělou sezónu, nechtělo se mi několik měsíců ani vytáhnout paty.
Pak přišlo jaro a první letošní závod – maraton v Linci. Město je to krásný, o tom žádná, akorát jsem asi nepochopil místní organizaci závodu, a málem tak nestihl start..🙈 První půlka dobrý, chvíli poté se ale játra rozhodla se ozvat a zpomalit mě. Došel cukr. Klasika. Říkám to pořád dokola:
Hlavně nepřejít do chůze!Na trailových závodech platí: Hlavně aspoň jít!
Tuhle větu doporučuju však pouze zkušenějším, kteří už znají své tělo a ví, co si při závodech mohou dovolit. Není totiž nic horšího, než když ignorujete svůj zdravotní stav, abyste po několika (kilo-)metrech skončili schouleni na chodníku v křeči (nedejbože v horším stavu). U mě dobrý, přišlo jenom zpomalení. V cíli radost, i přes můj nejhorší maratonský výsledek 3:24:30.
Květnový Vltava Run byl již tradičně skvělý! Je to záhul, ale tu atmošku prostě musíte zažít. O to horší bylo vystřízlivění o týden později v Bílých Karpatech na prvním podniku letošního seriálu CUTT. Tam si nemůžu pomoct, ale větší část toho závodu neměla s běháním co dělat. A horskou turistiku můžete provozovat sami, na to nemusíte objíždět BĚŽECKÉ závody. Po 5 hodinách a 40 kilometrech přišlo nejzásadnější rozhodnutí. Vzdát. Do cíle zbývalo cca 20 km a minimálně jeden další nechutnej kopec. Obrečel jsem to, ne že ne. Potvrdilo se ale jasné:
Pokud nemáš natrénováno, tak na ultra nelez!
Ještě víc do breku mi bylo o měsíc později, v Salzburgu. Tam jsem jel obhajovat 24. místo na Mozart 100 a hlavně pro dva lístky do karlovarské losovačky o vstupenky na Western StatesANO, opravdu to je ten nejznámější ultramaraton na světě.. K tomuhle řeknu jediný – změnili trať. K horšímu. Zlatý dvě kola, zlatá „The Wall“ i Kapuzinerberg těsně před cílem. Letos z toho udělali „osmičku“, kde ta nová část vede naprosto šíleným terénem, sjezdovka included. Pod ní, na občerstvovačce na (oficiálně) 62. km jsem vypnul hodinky a nasedl do svozového autobusu zpátky do města. Fakt z toho nejsem happy, a ani nevím, jestli se tam příští rok opět vrátím, protože trasu evidentně chtějí zachovat ve stejné podobě.
Tímhle červnovým víkendem se završilo období zmaru a mé bývalé práce (souvislost čistě náhodná 😉 ) a já si mohl opět dávat hlavu a priority dohromady. Další nakopnutí přišlo ve chvíli, kdy jsme začali domlouvat v Top4Running plán na podzimní tréninky. Celé září jsme věnovali ladění formy na desítku, kteréžto byly k vidění (a zaběhnutí) snad každý víkend – Birell GP, Běchovice-Praha, RunTour, …
Hele, Ladronka nakonec dobrý. Bylo krásně, trať překvapivě dobrá – věděli jste ale, že ve skutečnosti je to celkem dost do/z kopce? Pěšky/Během to možná tolik poznat není, ale garantuju vám, že na bruslích to budete proklínat! 😀 Start z pátý řady, nečekal jsem od toho vůbec nicDo 45 minut to musím zvládnout i se zlomenou nohou!, čas pod 40 unreal. No, a první pětka byla za 20:30, ve druhý jsem se snažil držet tempo, byť jsem běžel ± 30 metrů sám. Když se vám to ale fakt daří:
Je krásný sledovat ostatní, jak už nemůžou a odpadaj, a předbíhat je s prstem v nose!
V cíli za čistých 41:16 a spokojenost, i vzhledem ke všem (výše zmíněným) okolnostem. Letošní sezóna je tím tak over, nová startuje 30.10. Buď u toho i ty, a koukni, co mě čeká!