Jak se ti líbil Vltava Run 2018?
Pojďme se za letošním ročníkem trochu poohlédnout.
Že nevíš, o co jde? Veškeré info najdeš na oficiálních stránkách, takže jen stručně:
- (až) 12 běžců v každém ze 300 týmů na startu
- 360 km ze Zadova do Prahy
- víkend plný zábavy, nedostatku spánku a minimálně 3 úseky, které dokáží potrápit i zkušené
Pátek – den nultý
V pátek večer probíhá na Zadově prezence a rozdávají se startovní balíčky. Tradičně jezdím s prvním autem, tudíž jsem se po práci sbalil a odjel i letos. Nejkrásnější pocit je stejně, když po 2 hodinách kodrcání se po D4a všech následných kotárech,
a že jich na Šumavě je.. dorazí všichni na startovní louku a potkáš tam spoustu známých, hromadu nadšených běžců a všichni už se těší, až to v sobotu nad ránem vypukne.
Letos to vycházelo tak, že od 8 večer jsme hráli hokej, takže těsně před začátkem jsme posbírali potřebné věci do aut, trička, čísla, štafetový kolík a následně se rozprchli do okolních hospod a sledovali naše zápolení v Dánsku. K tomu poslední večeře, finální taktické přípravy, aby se mohlo ve 4 ráno začít.
Sobota – jdeme na to
Náš Top4Running tým startoval až v 10 hodin, mohli jsme tak spát minimálně do 7. Nasnídali jsme se, připravili nezbytnosti na první úseky a vyrazili na start. Tam už bylo pěkně živo. Každých 20 minut vybíhaly další a další týmy vstříc Praze. Okamžitě na mě dolehla předzávodní nervozita a přál jsem si, abych už byl aspoň na cestě, ne-li v cíli své dvojky. Funguje tu totiž efekt špuntu, tedy jakmile se náš závod rozběhne, spadne ze mě ten velký kámen zodpovědnosti a veškerá nervozita. To je pak vidět na každém úseku, kdy s vyběhnutím jsem připraven odevzdat na trati aktuální maximum, jehož jsem v danou chvíli schopen.
Moje první putování vedlo z Lipky na Kubovu Huť. Profil krásný, prvních 5 km stále nahoru, pár metrů po rovince a pak šupem 3 dolu. Plus vrcholová prémie posledních 400 metrů, které se ukázaly být nekonečné, protože šílená stěna, lesní cesta s kořeny, vedro, honění se, abych stihl čas pod 40 minut. No, ještěže většina cesty vedla lesem, kde se dalo schovat před všudypřítomným sluncem, které těsně před polednem už ukazovalo svou plnou sílu.
Všichni z prvního auta jsme se ale činili, a druhému autu ve Stožci předávali s několikaminutovým náskokem před naším plánovaným doběhem. V tu chvíli nás čekalo koupání v příjemně ledové Vltavě na regeneraci a cesta do Českého Krumlova na jídlo a odpočinek.
Sobota – druhé kolo
Po dvou hodinách ležení na louce jsme se přesunuli do Rožmberka nad Vltavou, odkud nám začínala druhá šichta. Náskok oproti plánu se stále zvětšoval, a tak jsem na 14. úsek vyrážel ještě před západem slunce. Trasa dost podobná – prvních 5 km pouze nahoru, pak 3 dolů, a po jednom kilometru nahoru a dolů. Už jsem říkal, že nemám moc rád tempo pod 3 min/km za soumraku po štěrkový cestě? Jo, a když už to seběhnu a jsem rád, že letím, fakt nepotřebuju protisvah na posledních 50 metrech před předávkou. 😉
Z Boršova jsme se přesouvali do Týna na zasloužený odpočinek a sprchu v každoročně skvěle připravené tělocvičně. Dále startujeme v 5, takže stačí, když ve 4 vyrazíme. Nastavujeme budík na 3:30 a vysprchovaní a najezení těsně před půlnocí uleháme.
Neděle – poslední štace
No, tak to se nepovedlo. Budík zafungoval, ale noc ostatním členům našeho týmu evidentně sedla, takže ve 3:38 přišla zpráva, že se očekává poslední předávka před třetí rundou. Místo snídaně, ranního kafe, čištění zubů a poklidné cesty do Jetětic jsme se během 10 minut komplet sbalili do aut, nažhavili 2 navigace, nasedli do auta a vyrazili na nedělní ranní rallye kolem Temelína. Předpokládaný dojezd 4:35, doběh na předávku 4:25. To nevypadá dobře. Po vzoru Sébastiana Ogiera jsme do toho ale šlapali a výsledkem byl příjezd na předávku ve 4:18. Reálný doběh ve 4:22. Uff!
Tentokrát jsem poslední z posádky, protože mě čeká oblíbený úsek Solenice – Kamýk nad Vltavou. Běžím ho už počtvrté. Dobrovolně. Nemá ani 10 km — stejně jako obě předchozí etapy — nicméně obtížnostní hodnocení nejvyšší. Ale stejně to běžím proto, abych se mohl porovnávat s předchozími časy. Tak schválně:
- 2015: 42:34Start v 9:20
- 2016: 43:07Start v 9:49
- 2017: 44:43Start v 11:48
Tenhle úsek má jednu „skvělou“ vychytávku. V neděli dopolko, kdy to běžím, je zásadně vedro jako blázen a pere do mě přímý slunce. Zvlášť na těch otevřených loukách. Když se vydávám na trať letos, je teprve půl sedmé a drží se přízemní mlha. To vypadá dobře. První část kopce vede po silnici, kudy projíždějí auta dál, a já doufám, že během těch 2 km potkám kluky. Deset minut pryč a oni stále nikde! Uhýbám do lesa, předbíhám asi 4. borce a doufám, že ten kopec už brzy skončí. Tenhle má „jenom“ 4 kilometry. Můj nejkratší kopec letos. Přehoupnu se přes vrchol a pádím po loukách, co to dá. Takže pátý kilometr za 3:24 bychom měli, co tam máš dál? 3:42, 3:42, 3:37, 3:37 + finální úprk přes ohradu a úvozem dolů do Kamýku, kde na posledních 300 metrech akorát stihnu zahlídnout aktuální tempo cca 2:40.
Hodinky stopuju v čase 38:38!
Týmový závod roku
Našim cílem na letošní Vltava Run bylo obhájit pozici v TOP20. Dobíháme ve skvělém čase 27:50:21. Za námi však startovalo ještě hodně týmů a povede se lítý boj o každé místo. Průběžně ale víme, že by to tak tak klapnout mělo. Čekáme na finální výsledky. To vyjde. Musí!
Konečné 19. místo s náskokem 1 minuty a 32 sekund. Je to taaam! 😀
Na tenhle závod nejde zapomenout. Ty zážitky jsou tak silný, že vydrží. Minimálně do dalšího ročníku. Tak u toho buď s námi!
PS: Chceš vědět, v jakých botách jsem odběhl všechny 3 úseky? 😉 Nike Air Zoom Pegasus 33.
ANO, v těch, jež měly předtím nalítáno přes 900 km.